if i was a merman

I’m so sorry guys!

I should do more, i know, but i didn’t get much sleep last days and i just can’t work when i’m always so fucking tired.. And besides that i don’t feel well too.. I am trying to catch up on my sleep trough the day but it doesn’t help much.

Anyway, to make it up, i’m uploading another work to Project Lines.. First the image didn’t have this distortion, but after i resized the image it make this, so i thought of it it was a nice effect so i let it be so.

And with the photos, i guess i will do it ASAP, but i don’t know when. SORRY! :D

camera

And besides that, here are some older photos of my cousin, which i took here, in Viet Nam.

sis9 sis8 sis7 sis6 sis5 sis4 sis3 sis2 sis1

Lines

New project guys! New project guys!

 

Gosh, no, it’s just a project i’ll be now rocking on, because of the application to college. I have to have about 10 works in Adobe Illustrator, which i never worked with and never intended to. so. hope that it’ll be good. Or i’m screwed. Also, will be trying some cool typography which it, maybe it’ll turn out well :)

Another time, i’m sorry for delaying the photos from Da Lat, but i felt lately a bit sick so i’ll try to do it as soon as possible. but nah. my lungs just hurt so bad i can’t even breathe it’s very cool.

I also drew something today, it is to be seen in my instragram in the sidebar. I won’t upload it here now, ’cause i just have to figure out what will i actually post here for my drawings. Because i’m not good at it and because i’m shy to present something, what IS actually bad. he. he.

LINK LINK LINK LINK LINK LINK LINK LINK LINK

LINES LINES LINES LINES LINES LINES LINES LINES LINES

See ya next time folks! O:-)

self-destruction mannerism

Hi guys, i am working on some photos from Da Lat, where i went with my cousins’ family. It was like a 12 hours long road there and back so I was pretty tired, when we came there, but it was worth it. It is a city in the mountains and obtains lot of nice places :) Be sure to get the photos today or in these days, promise.

I dyed my hair again. I think i might be obsessed with blue color, i don’t know. I like it, even i know it doesn’t fit me so much. Also ordered some other colors to play with my hair per Ebay, but my hair is so much of destroyed after my dying out to white i am quite scared if my hair won’t fall out haha. Me bold, that would be gorgeous.

IMG_0350 kopie IMG_0353

Await some more post, i am just working on it dudes :)

Vietnam [2013-2014]

balcony view, flying high

 

This, this has (still is) been my view for almost 9 months and I even didn’t plan to be here for such a long time, but it happened so, that I must write to every site I sign up in, that I live in Vietnam. Why? I would say, that when I would write down the whole story, I would become a genius storywriter, so I should (or not, should I become also an writer?) just tell that, it was meant to be a shorter trip, but it became a very long trip with many experiences and also sad nights, in which i almost cried just because all of that overwhelming things that i had to get used to in this unknown and foreign place. But I am about to say now, that it also has some positive stuff, which I will bring home, happy that I am back in my hometown. Soon.

One thing, that was and still is good about Vietnam, that Vietnam is still such an extraordinary and undiscovered place, so there are many possibilities to discover. From food to places, which are really great to photograph. As a photography fandom, …. now, I cannot say that I got excellent shots, but I got many photographs, which some can enjoy and I definitely will, but as far as when I am back home :P

I will write now some passage in czech language, as I decided that, personal stuff I will write in my native language, that I will know, that my readers will become more known about me, and it is more intimate than write all down in english. But if anyone reads this and wants to know what this is all about, well I guess, bummer.. Maybe I’ll think of something later, now this is what i find quite fitting and exciting, when I can practice my english and still can be in contact with czech speaking people. :) Hope it isn’t too much of confusing.

Vietnam pro mě znamená dost věcí. Je to místo, kde se mý rodiče narodili. Místo, kde je víceménně zbytek mé rodiny. Je to místo, které ke mě patří už z pohledu nacionálního, jakože zvláštního jména, názvu národnosti nebo barvy kůže, když budem zacházet do detailu. Důvod, proč se rodiče rozhodli odcestovat ze své rodné země neznám, i když jsem se několikrát ptal. Byla to nestálost země a jejich obyvatel? Chudé možnosti, či jiné důvody, to nevím. Ale tak či onak, je to zvláštní, pokud jste se narodili ve střední Evropě a máte určitý vztah k místu, který je vám vzdálený tisíce kilometrů, je takřka na konci světa. Občas jsem měl nutkání otočit se proti své rodině zády kvůli svým přátelům v místě, ve kterém žiji, když chtěli rodiče, abych odletěl na prázdniny do Vietnamu, ale nepatřím mezi ty lidi, kteří by si moc stěžovali, takže se to nějak dalo přežít. Občas jsem měl zase strašnou chuť tuto neznámou zemi poznat, ačkoliv je tam prý děsný vedro (jeden z humorných důvodů, proč se moje poslední návštěva odkládala tak dlouho). Půl roku na to mi matka nabídla, jestli bych neletěl do Vietnamu jako společník, prý že tam má nějakou práci. No, a už je tomu dobrých 9 měsíců a já už jsem tu víceménně zabydlený. Byly chvíle, kdy jsem si myslel, že z tohohle hrozného města nedostanu. Hlava na hlavě, všude motorky, strašný vzduch a horko, vlhko, dusno.. Dusno takový, že jsem přemýšlel často, jestli to nějak ovlivňuje agresivitu obyvatel, ale k ničemu jsem se nedostal, agresivního člověka jsem tu zatím nepotkal a jinak jsou vietnamští obyvatelé docela milý. Ale jsou prostí. Vietnam je prostý. Prostý díky svým krajinám, nerozvinuté komunikaci s okolním světem a také díky svému místu. Možná, když zajdeme dál, tak je tu ta ekonomika, ale ta se podle mého teď rozvíjí. Pokud to tu chcete doopravdy poznat, bude Vám Vietnam připadat možná i velice zajímavý, ale pod tou slupkou zas nic moc tak není. Je to země, kde i chudí můžou být bohatí. A to je ten bod, kdy se to láme, protože to je většinou ten bod, který vede zemi k vrcholu a prosperitě. Je hierarchický. Když přemýšlím o Vietnamu, vidím spíš linii, která je přímá a má sem tam pár vrcholků, ale jinak je vedena lineárně, tudíž nespěje k žádnemu výstupu. Když si to tak vezmete, kolik si podle vás tak vydělá žena, která pracuje od 4 hodin do půlnoci na ulici před velkým nákupním “centrem”, prodáváním pečených vajíček a kulatých párečků? Moc ne že, avšak stačí jí to bohatě na obživu, živobytí, na to aby mohla její dcera studovat a tak dále.. A to je na Vietnamu zajímavý. V americe, kdybyste viděli někoho prodávat hotdogy, řekli byste ihned z prvního dojmu, že nemá moc peněz a že se těžko za celý život vydělá něco slušného, avšak ve Vietnamu tohle je na denním pořádku. A neznamená to, že by se to mělo změnit. Naopak. Lidé jsou na to zvyklí, denně tam přichází kupa mladých lidí, aby se najedla za levné peníze. Všechno je intimní. Ve Vietnamu poznáte, kdo je bohatý a kdo ne. Kdo vyčnívá a komu vystačí základní potřeby k životu. A není jich hodně a není to tak jasné zpočátku. Ale co já? Připadám si jako úplně oddělený, nový, odlišný článek v této zvláštní masové společnosti. Dostávám hodně věcí, většinou všechno na co si vzpomenu nebo co potřebuju ke svému osobnímu růstu. Dostává se toho mladým lidem vyrůstající ve Vietnamu? Moji rodiče nikdy nevydělávali tolik, ale patřím jen k hrstce Vietnamců co mají digitální foťák, dobrej počítač, sadu knih doma. Většina “obyčejných” teenagerů má počítač, mobil, postel. To mluvím za mě k vietnamským klukům a holkám, co se narodili ve Vietnamu. A to jim stačí. Moje skříň má tunu oblečení a to si myslím, že má každý dospívající “cizinec” v Čechách například. Tady to vídím málo. Pak si jen dokola říkáte, abyste si na nic nestěžovali, protože jim nemáte co závidět, ba co víc, měli byste se kát za to, že jste neochotni příjmout to, že vystačit si s málem je mnohdy lepší, než chtít víc. No a tak to se mnou je. Je zajímavý, že si pak připadám strašně rozmazlen a když si čtu statusy lidí na facebooku, příjde mi to stejně tak i s mými kamarády v Čechách. Nedostávají tolik co my, navzdory tomu, že naši rodiče nejsou bohatí, jen díky tvrdé práci možná dostávají víc a proto se i nám pak může dostávat víc. Ale jak docílit toho, abysme my, jako mladá generace asiatů měli například i tolik energie, chuti a ambicí, abysme dosáhli minimálně toho, čeho dosáhli naši rodiče, neli většího úspěchu. Je to těžké, je to o cílevědomosti a taky trochu o soupeřivosti. O důvěře v sama sebe. O tom, že si musíme nastavovat větší laťky, pokud chceme tedy, abysme předčili sami sebe. Ale to je to. Být soupeřivý ve svým vlastním přirozeným prostředí, to umí málokdo. Ani já to neumím a z hlediska, že se mi to příčí, tak to ani nechci umět, ale myslím si, že je to klíč k tomu dosáhnout něčeho velkého, na což budou rodiče, kteří investují 24 hodin do svých dcer a synů ve svém pozdějším věku hrdí. Neříkám, aby se každý vietnamský obyvatel jiné republiky, než je Vietnam, stal milionářem, ale je to ten přirozený pocit, že jsme vedeni k vyšším výsledkům (to píšu a dostal jsem 4 k maturitě, jojo), jde o to, nebýt zklamán, pokud nejsme stejně úspěšní jako naši rodiče. Neříkám, že pracovat v asijským krámku a prodávat zeleninu je nějaký úspěch, ale z ekonomického hlediska je to business, který se uchytil a tím má nějakou životnost a kořeny, které se automaticky reflektují v naších mladých myslích. Chceme pak být hrdiny a stát se designery, umělci, fotografy, modely, atd. Nebo něco podobného, co je třeba populární. Já si vybral tohle. Zatím se toho držím, i když rodiče vždycky chtěli, abych šel na práva. Nebo spíš takhle, já to měl trošičku jiný. Rodiče mi vždycky nechávali trochu víc volnosti, než bylo třeba, nebo jsem si jí spíše vyžadoval a proto jsem se stal nezávislejším než jiní, ale to je jenom můj pocit, nevím. Možná to tak není. Možná je to jen doba, která mě teď bere, ale později budu vidět, co jsem to vlastně skutečně chtěl.. Kdo ví.. :) Takhle nějak bych shrnul útržek z mého osobního pohledu na Vietnam a věcí, co se toho týkají.

Whooops, that was a long post. I don’t know, i just let my thoughts flow in, because i just had the idea to make something out of this, let’s say, trip. I should say, it isn’t what I expected or had in my mind, but it still has it’s point, which I was thinking about when I was here and so.

Now to the second part of this story, I uploaded some photos, which I already uploaded once on some blog (exposure.co), but I must admit, I am so confused these days, I don’t know really which blog or site should I use permanently. I have now 3 of them, when i don’t count tumblr and it is a bit messy. But I’ll work that out, be sure. Just to let you know, that I can be a jerk too, when it comes to internet stuff :P
ENJOY!

balconny view

at night, saigon

lights - japanesse restaurant japan fastfood road apart from the light window view sunset saigoners bw